RihiBLOK: Příběh planety Země

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami bylo jedno výstaviště. Nebylo to jen tak obyčejné výstaviště, bylo to výstaviště Černá louka...

Nejen Kofola prodlužuje...

... i výstava Příběh planety Země měla v Ostravě končit s koncem roku. Nestalo se tak, a tak jsme se v lednu vypravili na průzkum.

Planeta Země – náš domov „uprostřed“ Vesmíru. Ve starověku ji nazývali Gaia nebo Terra a dnes o ní mluvíme jako o Matce Zemi nebo o Modré planetě. Proč vymýšlíme tolik různých názvů pro něco tak zdánlivě obyčejného, jako je naše planeta? Se stejnou samozřejmostí, s jakou Zemi považujeme za svůj domov, používáme řadu slov, která se k ní úzce vztahují – svět, příroda, nebe, moře, Slunce, Měsíc, hvězdy, vítr… A patří mezi ně i člověk. Porozumění něčemu tak jedinečnému jako je naše existence, je úzce spojeno s porozuměním mnohotvárnosti a složitosti našeho vesmírného domova, planety Země.

www.planeta-zeme.cz

Do Pavilonu C se vešla jen část celé výstavy, ale i tak bylo možné vidět model třetihorního zvířete (jednoho), soptící sopku (na obrazovce) a zažít zemětřesení (na vibrační podložce). Rozhodně zajímavý byl počítač, ke kterému byl připojen seismograf zaznamenávající otřesy podlahy. Nás samozřejmě nenapadlo nic lepšího než dupat a skákat; nejdřív společně, potom na střídačku.

Do sálu se vstupovalo průchodem ve tvaru zeměkoule. Samotný sál byl rozdělen podle různých témat. Tu byly vrásy a zlomy, tam zase typy hornin. Každou takovou část pak doplňovala dotyková obrazovka. Zde jsem ale na rozpacích. Na každé obrazovce návštěvníky přivítal... přivítalo něco, říkejme tomu třeba dráček křížený s krokodýlem, a ten se pak stal průvodcem pro každou hru i úkol. Grafická úprava odpovídala svým stylem spíše pro děti, které chodí tak maximálně na první stupeň základní školy, informace na panelech i úkoly byly však složitější, náročnější, rozhodně pro děti starší.