Šoková terapie

Soutěžili jste někdy? A vyhráli jste? "Já" tentokrát ano. Ale chce se mi dodat... Proč? Za co?!?

Všechno to začalo úplně nevinně před pár lety. Na obrazovkách se objevila dnes už legendární reklama na Kofolu.

Stalo se už tradicí, že před Vánocemi slýcháváme z televize "Ne, ne, nemusím, já už ho vidím!" Pro mnohé kdysi představovala začátek televizních Vánoc reklama na Coca Colu se Santou. Ta se v průběhu let měnila, spíš k horšímu. Reklama na Kofolu je však bezpochyby nápaditější a vtipnější.

Vánoce 2010 byly pro Kofolu nejen ve znamení reklamy, ale firma připravila i soutěž Vánoční prasátko s mottem S Kofolou budou Vánoce bílé, i kdyby se nechumelilo. Stačilo nasbírat "jen" 50 prasátek z etiket dvoulitrových lahví, nalepit na soutěžní kupon a do konce roku poslat (soutěž byla následně o měsíc prodloužena). Prvních 20 000 výherců mělo získat plyšové... prase.

Mamka na Vánoce nějaké Kofoly koupila a jen tak, jak se u nás říká "z hecu", sbírala i prasata. Po čase jsme začali Kofoly kupovat kvůli prasatům. Ne že bych byla proti. A tak se stalo, že někdy v polovině ledna se na hrací kartu slavnostně nalepilo poslední prasátko, mamka vyplnila moje jméno a zanesla kupon na poštu. Já jsem jen říkala "dělej si, co chceš, ale upřímně doufám, že to prase nevyhrajeme". Ono se vážně nedalo počítat s tím, že bychom vyhráli, přece jen, poslat to čtrnáct dní před koncem soutěže, když počet výher je omezen, moc velkou šanci nedává. Ale byla to dobrá záminka proč kupovat Kofoly.

Potom přišel ten památný den - 3. února 2011. Přišla jsem domů a na posteli sedělo a koukalo prasátko. Ehm, tedy... 60 cm vysoké, 80 cm dlouhé a 40 cm široké PRASE!

No a já si teď jdu asi ustlat na zem... dobrou noc.