Starý rok končí a zanedlouho, už za pár hodin, nastane rok nový, rok, který vymění kulatou desítku za prvočíslo, rok 2011. Ohlédněme se ještě za tím starým rokem a dejme mu poslední sbohem...
Kdybych řekla, že nepatřil k těm šťastnějším, byla by to pravda? Můžeme vyčítat roku, že je takový nebo onaký? Můžeme tvrdit, že byl špatný, když pro jiného to byl ten nejlepší rok ze všech?
Někdy se na začátku roku stane něco, co pak ovlivní velkou část zbývajících dní. Víc než půl roku trvá, než se vše vrátí alespoň částečně do těch správných kolejí. Nikdy už to nebudou ty "staré koleje", ale to je život. Život je boj. Není krutý. Je to boj, ve kterém záleží na každém z nás, jak přežijeme a zda se z boje poučíme. Můžeme stokrát, tisíckrát zakopnout, ale záleží na tom, jestli dokážeme vstát. Někdy to trvá dlouho, ale pokud člověk nakonec vstane, pak zvítězil nad všemi, ale mnohokrát zvítězil především sám nad sebou.
Jednou někdo řekl, že po smíchu přichází pláč. Někdy se stane, že po smíchu přichází nepříjemné překvapení, a pak už nemůže být vše takové, jaké to bylo předtím. Ti silnější dokáží přijít a omluvit se. A potom přijde zase smích.
Některé pády do propastí jsou tak hluboké, že se nedá vlastními silami vydrápat na povrch. Naštěstí existují přátelé, kteří jsou vždy ochotni hodit záchranné lano a držet, dokud člověk nepřešplhá zpět přes okraj. Především jim patří můj obrovský dík. Těm, kteří se nenechají odradit a trpělivě vše snášejí, aby v pravou chvíli pomohli. Těm, kteří nenechají člověka stranou, perou se za něj a nenechají jej se nesmát. Těm, kteří poskytují svou lásku, starost a sama sebe. Není třeba jmenovat, oni ví.
S první vteřinou nového roku končí staré příběhy a začínají nové. Zítřek je neznámá, zítřek je naděje... Slovy Freddieho Mercuryho: Show must go on!
Žádné komentáře:
Okomentovat