Rok se s rokem sešel, ale především uplynul měsíc od chvíle, kdy jsme se procházeli temnou noční zoologickou zahradou a coby princezna Růženka (Jiří Slanina) a princ Jasoň (Dana Škorňáková) představovali pohádková zvířata. Dnešním tématem byly změny, nové stavby, nová zvířata v Zoo Ostrava... No prostě ZOOnovinky. O prohlídce si také můžete přečíst v článku Leden v zoo :: zoo v lednu.
Sejdeme se... u brány
Kde taky jinde začít než u vrátnice zoo. Irži mě donutil vzít si silvestrovský klobouček, který měl odkazovat na to, že tady máme nový rok a s ním mnoho nového i v zoo. Kdyby raději přinesl šampus, ehm, tedy v mém případě raději Rychlé špunty.
Zvířata Na statku
I když jsme se zastavili u pandy, poukázali na místo, kde bude stát nové výukové centrum s restaurací a představili nového jelena, první větší novinkou byla dětská zoo. U oveček jsme ochutnali křupky pro zvířátka a v kravíně mnozí považovali Johanku (což je kráva plemene jersey) za roztomilé telátko. Některým se zde zalíbilo natolik, že se pak dlouho nemohli odtrhnout od klecí pro morčata a králíky.
Mimochodem ten nový jelen - je to tentýž, který v zoo už pár let žije, jen se vědci rozhodli, že jelen sibiřský je vlastně wapiti sibiřský.
Ze Sibiře k Amazonce
Chviličku jsme pobyli i u tygřice ussurijské, která čeká na ženicha (ten by měl přijet už každým dnem) a kolem nového hrošince došli až k Malé Amazonii u výukového střediska. Poprvé za celou dobu večerních prohlídek se šlo i dovnitř. Malá poznámka - příště je vhodné udělat výklad venku, zvuky imitující prales se totiž strašně těžko přeřvávají.
Irži šel mezitím připravit učebnu, protože mělo přijít další poprvé - prezentace o projektech a stavbách v prostorách výukového centra. Nakonec nedošlo jen k prezentaci. Měli jsme připravené domino z podzimní soutěže Velké ceny malých zoologů, pár "dotyků" - kožešin, kostí, zubů a celkem spontánní nápad Irži uvedl slovy "no a nakonec na vás Danka vytáhne svého hada". Všichni si tak sáhli na Strejdu Boženku, místní krajtu tmavou. Všichni? No samozřejmě. Tedy... až na ty, kteří z učebny prchli.
Vzhůru dolů... a nahoru
Kolem zrekonstruovaného hrošince a zavřeného slonince, s malou zastávkou u orlosupů, jsme se dostali k největší stavbě, která byla od roku 2004 otevřená - Čitván. Otevřeno v srpnu 2010, takže horká novinka, něco však přece zůstalo při starém. Už se stává pomalu pravidlem, že nejzajímavější expozicí na Čitvánu je automat na kafe.
Představili jsme naše "sněžní celebrity", zahráli si na schovávanou s pardálem obláčkovým a došli až na šelminec. Pavilon indických zvířat má nejen nová skla u některých kotců, ale také novou podlahu. Výklad o lvech indických poněkud netaktně přerušil svým řevem lev Sohan, ale zato se pak hezky předvedl, když popackal sklo, stoje při tom na zadních. Nutno přiznat, že to nebylo naší zásluhou, ale jeho ošetřovatele Jirky.
Silvestr je už dávno za námi, ale svým způsobem jsme nový rok v zoo vítali až dneska. K tomu všemu neodmyslitelně patří zábava a vtipy. Těch měl Irži připraveno více než dost a od "výukáče" si našel i novou zábavu. Neprozřetelně jsem totiž pronesla, že na sloninci se drží noční hlídky, protože rodit můžeme už každým dnem. Od té doby měl pořád nějaké narážky na mou březost.
Skončila prohlídka, končí i článek. Loučím se vtipem, který nepadl na prohlídce ale po prohlídce.
Sedí žába u rybníku a jde kolem princ. Žába na něj volá: "Pojď sem a polib mě."
Princ se jen ušklíbne a dál si jde svou cestou.
Žába se ale nedá: "Polib mě a něco dostaneš."
A tak se princ skloní a žábu políbí. Nic se nestane, a tak se žáby ptá: "A co teda dostanu?"
"Ekzém, ekzém..."
Žádné komentáře:
Okomentovat