A je to!

Kdo by neznal legendární hlášku Pata a Mata. V tomto případě se ale vztahuje k tomu, co začalo v polovině září a vyvrcholilo dnes, 2. října. A je to.

V polovině září jsme konečně rozjeli zoosoutěž v jiném formátu, nápad už více než rok starý. Soutěž, která propojila znalosti s pohybem. Prvního kola se zúčastnilo 50 družstev ze 17 škol regionu. Podrobnosti o tom, jak probíhala, její klady i zápory, to vše už bylo sepsáno na IržiBLOKu: Zbrusu nová soutěž.

Pět nejlepších družstev postoupilo do finále, aby se v něm soutěžící utkali o místo nejcennější, o titul "Vítěz nultého ročníku Velké ceny malých zoologů". Už jen to, že se jedná o nultý ročník je rarita a také jim už nikdy nikdo nevezme, že byli první v celé historii tohoto klání. Jaká ta historie bude, to ukáže budoucnost, ale podle nadšení všech zúčastněných soudím, že patrně započala dlouhá cesta, jejíž konec je v nedohlednu. A to je dobře, protože "I v malém žáčkovi může tkvět velký biolog..."

Jaké tedy bylo finále?

Originální, hektické, místy i trochu šílené, přineslo radost i nadšení a také trochu improvizace, když spolehlivě zafungovaly Murphyho zákony.

Pojďme se společně podívat na celý ten dlouhý den, od prvních ranních minut až po vyhlášení vítězů.

Celá soutěž byla oficiálně zahájena v 10:30 u vrátnice zoo. Pro děti a jejich pedagogický doprovod to tedy byl "čas nula". Ne tak pro nadšence - dobrovolníky, kteří se sešli už mnohem dříve, aby vše stihli připravit, aby se vypořádali se stávkující tiskárnou a aby někde vykopali pár žížal.

Na děti bylo připraveno pět stanovišť. Jedni začínali tady, druzí támhle a třetí onde, ale všichni si prošli celý "kolotoč".

Stanoviště

Stanovišti "Sluneční louka" vládla Monika. Listy dubu, modřínu, hlohu, olše, tisu, růže šípkové, jírovce, buku, lísky, ostružiníku, jasanu, javoru a platanu zde čekaly na soutěžící, aby k nim přiřadili ty správné plody. Byli i tací, kteří to zvládli bezchybně.

Na stanovišti "Vyhlídka u rybníka" zkoušela Verča bystrost družstev. Soutěžící měli za úkol rozšifrovat pozpátku vyřčené slovo, a tak z DĚVDEMa udělat MEDVĚDa, ze ZEBu BEZ a z KLVa VLKa. Některá slova činila obzvlášť potíže, namátkou vyberme AKSALGUOD. Slov jsme vymysleli opravdu hodně, a tak v určeném časovém limitu ani jedno družstvo nedospělo k závěrečnému bonusu AKPUOLACH ÁVOKÍNREP.

Stanoviště "Cesta" bylo dějištěm netradiční poznávačky. Soutěžící se rozprchli po lese a  nosili Iržimu přírodniny, které dokázali určit. A i když všichni svorně tvrdili, že plzák je slimák, les jejich "nájezd" ve zdraví přežil a děti se naučily pár nových věcí.

Poslední dvě stanoviště musela být z organizačních důvodů sloučena pod jedno s názvem "Výukové centrum". Vzhledem k tomu, že jedním z úkolů bylo psaní testu a druhým pozorování, mohla zde soutěžit dvě družstva najednou. Jak již bylo řečeno, jedno družstvo psalo test, jehož plné znění je na webu soutěže pod záložkou Finále, druhé pozorovalo žížalu obecnou. Úkol byl jednoduchý - zjistit, proč žížala vydává škrábavé zvuky při pohybu po papíře. Nápadů bylo hodně, včetně toho, že žížala má nožičky, ale nakonec všichni zdárně dospěli k tomu, že má na sobě štětiny, kterážto odpověď většinou u části družstva vyvolala nevázané veselí.

Vyhlášení výsledků

Vyhlášení se mělo konat krátce po dvanácté hodině. Ale již zmíněné Murphyho zákony zafungovaly naprosto dokonale, a tak tiskárna odmítala spolupracovat. Přesto si myslím, že čas, který děti strávily čekáním na své diplomy, byl využit k jejich plné spokojenosti - více než polovina z nich si poprvé šáhla na hada, všichni poznali, že hadí kůže opravdu není slizká, dozvěděli se, kolik zubů má slon a pohladili si i jemný kožíšek lemura.

Vyhlašovalo se od pátého místa. Čtyřikrát se radovalo družstvo ze Základní školy TGM Jistebník, že nezaznělo jméno jejich kapitána. Gratulujeme k vítězství!