Pyramida, jakou svět neviděl

Když jsem dneska sledovala z okna tradiční ohňostroj, který při příležitoti výročí vzniku Československa létal z radnice, vzpomněla jsem si na ohňostroj, který zahajoval jinou "velkou událost".

Letos probíhalo klání mezi dvěma českými městy o titul Evropské hlavní město kultury. Jak asi každý ví, Ostrava nakonec nevyhrála, ale přejme Plzni vítězství.

V Ostravě probíhala spousta akcí, které měly poukázat na to, že si titul zaslouží právě "ocelové srdce republiky". Dokonce i zoo byla tzv. vtažena do dění. Ve Stromovce se běžela část Štafety a také návštěvníci webu Ostrava 2015 mohli vidět mezi střídajícími se fotografiemi i zoo-fotku.

Mise Pyramida 2015

Opusťme na chvíli zoo a přesuňme se v místě i čase. Je devět hodin večer 27. srpna 2010 a nacházíme se na Masarykově náměstí. Náměstí je plné dychtivě čekajících lidí, v bočních ulicích jsou postaveny rohy velké pyramidy a všichni se těší, až se majestátně rozsvítí na nebi. Náměstí je zhasnuto a připraveno na velkou šou.

O tom, co bylo předtím i potom

Jak už bylo řečeno, v rámci projektu Ostrava 2015 probíhalo mnoho kulturních akcí. Jednou z nich byl i projekt pyramidy, která se měla rozsvítit nad městem pomocí čtyř světelných paprsků vyslaných z reflektorů na čtyřech místech poblíž náměstí - u Mostu M. Sýkory, na Kuřím rynku, u McDonaldu a na Černé louce. Místa byla zvolena tak, aby byly zachovány přesné rozměry Cheopsovy pyramidy v měřítku 1:1.

U slavnostního zahájení jsme s Iržim ovšem nemohli chybět. Autobus linky 22 nás dovezl až téměř na náměstí, kde jsme se připojili k davu čekajících lidí. V devět hodin začal asi desetiminutový ohňostroj, který zakouřil náměstí a měl tak podpořit efekt viditelnosti světelných paprsků. Jenže...

Jenže ohňostroj skončil a my, stejně jako ostatní, jsme upírali oči k nebi s nevyřčenou otázkou "a kdy zapnou pyramidu"? Pohled do boční ulice dal jasnou odpověď - pyramida už dávno svítila, jen jaksi nebyla vidět.

Obešli jsme tedy všechny čtyři rohy pyramidy, stativ i kamera zůstaly pěkně ve svých obalech a ve foťáku stávkovaly baterky. Proto jediná existující fotka z tohoto velkolepého představení straší u mě v mobilu jako připomínka toho, že příště by nebylo od věci použít výkonnější světlomety...

Cestou zpět na autobus jsme potkali Verču, která si pohled na pyramidu chtěla užít z Emy. Nicméně potvrdila, že ani tam, mimo dosah městských světel, nebylo nic vidět. Tak snad příště...