2012: Tikal

Panikááá!!! Blíží se konec světa! A nebo ne?

Tikal

Ne že by hodiny odtikávaly čas, který tady ještě strávíme, než nastane apokalypsa. Tikal je skutečné mayské město. Údajně by se to dalo přeložit jako "U vodního zdroje". Tikal je ale také... nechte se překvapit.

Rok 2012 je fenoménem poslední doby. Podobně, jako když na přelomu tisíciletí všichni šíleli z Y2K. I tehdy vznikaly katastrofické filmy, i tehdy spousta lidí věřila, že nadchází konec všeho. Výkladů mayského kalendáře, který končí rokem 2012, je vícero. Je to konec cyklu, po kterém nastane opět něco jako rok 0, může se jednat o nějaký převrat v duchovním smyslu (že by lidstvo zmoudřelo? Tak tomu moc nevěřím...), ale nejpravděpodobněji se nestane nic. Nebo můžeme čas obelstít tak, jako to udělal papež Řehoř XIII.

Víte, co se stalo 10. října 1582?

Předchůdcem našeho kalendáře byl juliánský kalendář. Zavedl ho Julius Caesar a po mnoho staletí fungoval poměrně dobře. Jenže i přesto se tam načítala chyba, která vyústila v reformu, a tak vznikl gregoriánský kalendář.

A co že se to tedy stalo 10. října 1582? Vlastně... nic. Tento den totiž nikdy neexistoval. Aby se odstranila chyba, papežskou bulou bylo ustanoveno, že po čtvrtku 4. října bude následovat pátek 15. října.

Ti, kteří panikaří a už teď si jsou naprosto jisti, že 21. prosince 2012 bude konec, by mohli taky sepsat nějakou bulu a prosadit si, že po 20. prosinci bude 22. prosince; nebo ještě líp, dejme tam hned Štědrý den, ať na něj nemusíme dlouho čekat.

Jen nevím, jestli to někdo uzná, ten papež k tomu měl přece jen lepší důvod...

Hra roku 1999

Opusťme rok 2012 (který se mi vybaví vždycky, když se někde objeví slovo Mayové) a vraťme se zpět k mayskému městu. Tikal je totiž nejen město, ale i desková společenská hra pro 2 - 4 hráče, která získala hned několik ocenění.

1999 - Hra německé veřejnosti (Deutscher SpielePreis) - vítěz

1999 - Hra roku (Spiel des Jahres) - vítěz

2000 - International Gamers Awards - vítěz

2004 - Hra roku - nominace

Přední strana krabice

Hráč se stává vedoucím expedice, která na své cestě pralesem odhaluje chrámy a hlavně  sbírá body. Hru lze hrát se základními pravidly nebo v tzv. profiverzi. V pondělí jsme si s Iržim zahráli základní verzi a celkem mě láká zahrát si znovu.

"Hra má jednoduchá pravidla"

Před koupí hry jsem si na internetu přečetla pár recenzí a názorů hráčů. Vpodstatě všichni o ní mluvili v superlativech - královská hra, klenot společenských her, nedoceněný skvost, výborná takticko-strategická hra a podobně. A také se všichni shodovali v tom, že má jednoduchá pravidla. Řeknu to na rovinu - četli jsme je s Iržim asi dvě hodiny a stejně jsme z nich nebyli moc moudří.

Pravdou ovšem je, že během těch dvou hodin jsme stihli probrat a prodiskutovat spoustu věcí, takže to nakonec vypadalo tak, že se minutu četla pravidla a čtvrt hodiny se povídalo o všem možném (třeba o barevných krychličkách u ostravského orloje). Takoví holt jsme, strašně ukecaní.:-P Při samotné hře už byly všechny akce jasné, a proto se přidávám k ostatním a říkám - jakmile si hráč osvojí základy a bodování, opravdu jsou ta pravidla jednoduchá.

Co dělat když vybuchne sopka? Honem spočítat body!

Těžko říct, proč zrovna kartička s vybuchujícím vulkánem je ta, která iniciuje sčítání bodů, nicméně - je to tak. Když se otočí, počítají se body za všechny poklady, které hráč nasbíral, a za všechny chrámy, u nichž má většinu účastníků expedice. Většina v tomto případě znamená převahu figurek jedné barvy.

Nejcennější chrám

My jsme hned na začátku začali odkrývat chrám těsně u tábora a odkryli jsme ho až do desátého patra. Pokud chce hráč chrám obsadit tak, aby mu ho nikdo nevzal, musí jednu figurku vyslat na vrchol. Ta tam už potom zůstane a stává se strážcem. Ne tak její společníci, kteří obcházeli kolem a pomáhali s vykopáváním. Ti totiž umřou.

Ani Irži, ani já jsme nechtěli dopustit takový masakr. Jak to dopadlo, vidíte na fotce. Oba jsme totiž strašně tvrdohlaví a to, že figurky sice nebudou umřeté, ale stejně je po zbytek hry nepoužijeme, nám bylo úplně fuk.:-D

Závěrečné hodnocení

Herní systém mi připadá jasný a srozumitelný: každá akce stojí určitý počet tzv. akčních bodů, kterých je na kolo 10 a záleží na hráči, jak s nimi naloží. Prostor na taktizování zde určitě je (to jen my jsme to zabili srocením se pod nejvyšším chrámem). Není tu ani přehršel komponent hry. Ale nebyla bych to já, kdybych si do hry taky trochu "nerýpla". Český návod na hru se docela hemží chybami, jak typografickými, tak i překlepy. Odkrytí úrovně chrámu je naznačeno kresbou lopaty. To by nebylo nic neobvyklého, až na ten fakt, že chrám se neodkopává, ale vlastně se staví do výšky.

"No to budeš tou lopatou odsekávat větve stromů..."

A poslední výtka - v návodu se doslova píše: "Rovněž mezi základním táborem a některým vlastním kempem anebo mezi dvěma vlastními tábory lze figurkou táhnout za cenu jednoho akčního bodu. Zde byla objevena tajná stezka, umožňující účastníkům expedice dosáhnout cíle rychleji." Tajná stezka v pralese? Za čtvrtým stromem a sedmou liánou zahnout doleva místo doprava a najednou jsme na místě? U Mayů je asi možné všechno. Zpětně si tak matně vybavuji, že jsme na tajné stezky asi zapomněli, protože si neuvědomuji, že by někdo z nás takhle cestoval po herním plánu.

Celkově ale hru hodnotím jako nadmíru vydařenou. Ještě by to chtělo zkusit profiverzi...

Herní plocha a budoucí vítěz, který si právě rozmýšlí svůj příští tah