Jak blbá blondýna k rozumu nepřišla

Začerstva, ještě než stihnou vyprchat zážitky, píšu tento článek. Je sobota 27. listopadu 2010, Českého slavíka opět (nečekaně) vyhrál Karel Gott, ale ještě předtím se odehrávalo něco úplně odlišného. Dějištěm byla Zoologická zahrada Ostrava, herci Irži a Rihi, diváky tvořili návštěvníci a příběh EXTRAvečerní listopadová prohlídka.
Pohled druhého průvodce si můžete přečíst v článku ZOO :: 5 bodů, jak přežít večerní prohlídku.

Zrod EXTRAvečerních

S blížícím se koncem prázdnin jsme začínali pomalu litovat, že končí i tradiční sobotní večerní prohlídky. I když později došlo k prodloužení na první dva zářijové týdny, čas nemilosrdně ukrajoval hodinu za hodinou, den za dnem...

Někdy v té době se zrodil nápad. Irži jednou přišel s tím, že "co kdyby byly prohlídky každý měsíc?" Nezůstalo jen u toho a hned rozvíjel svou teorii dále: "každá taková mimořádná prohlídka by byla zaměřena na určité téma, byla by kratší a třeba bychom ji mohli dělat ve dvou".

A tak se i stalo. Po menším dohadování, jak to tedy vlastně bude, vymýšlení nosných témat a napsání scénáře pro listopadovou večerní, nastal den D, kdy proběhla první EXTRAprohlídka. To ale předbíhám. Podívejme se nejprve na to, co onomu večeru předcházelo.

Scénář

K napsání scénáře jsme využili GoogleDokumenty, které umožňují, abychom si do toho navzájem "kafrali" v reálném čase. Základ byl jasný, informace o zvířatech jsme znali z prázdninových večerních prohlídek, takže stačilo vymyslet trasu, která by se hodila pro listopadové téma "Les" a všechno doplnit o vtipné komentáře, otázky a dialogy. Abychom dosáhli co nejlepšího efektu, Irži měl hrát myslivce a já jeho nepříliš důvtipnou kolegyni.

Nakonec z toho bylo kolem sedmi stránek textu...

Cvičení dělá mistra

Ačkoliv jindy bychom si se svými znalostmi o dění v zoo troufli improvizovat i bez příprav, tentokrát jsme si to dovolit nemohli. Ve dvou už jsme sice jednou provázeli, ale to byla naše vůbec první večerní a jen jsme se střídali podle zvířat a výběhů; interakce mezi sebou jsme vůbec neměli. Zato teď jich tam bylo až až.

Trasu jsme si několikrát prošli, se scénářem v rukou i bez něj (on byl mnohdy zbytečný, zvláště když jsme na něj neviděli, protože už byla tma). Tato fáze byla podstatná i z dalšího důvodu - občas nás u výběhu zvířete napadlo něco, na co jsme "od stolu" nepřišli.

Dobrý večer, vážení návštěvníci...

Blížila se čtvrtá hodina odpolední, zem pokrývala lehká vrstva sněhu (hlavně že v pátek jsme si trasu cvičili v teniskách), vzali jsme mluvítka, baterky a další propriety a po náležitém maskování jsme byli připraveni zahájit první EXTRAvečerní prohlídku.

Návštěvníky nevítal myslivec (zelená bunda byla, ale myslivecký klobouk se sehnat nepodařilo) ale sečtělý průvodce a slečna s blond parukou na hlavě, která, jak se sám průvodce vyjádřil, byla jeho "poněkud blonďatější kolegyně". Jak elegantně se lze vyhnout výrazu "blbá", že?

Kolegyně hned u prvního tisu dokázala, že jí to opravdu moc nemyslí, když po slovech "zabrousíme na botanickou stezku a seznámíme se s Velkým ostravským lesem trochu blíže", přistoupila k větvím a pronesla "těší mě". Mezi návštěvníky proběha vlna smíchu a bylo jasné, že role pochopili a můžeme směle pokračovat dále.

U výrů chtěla blondýnka "zamachrovat" s latinským názvem výrečka malého, ale Microbubo microbubo opravdu neprošlo. O pár metrů dále to zkusila s guláškem z jelena milu. Když jí nebylo dovoleno ani to, pokusila se ostatní přesvědčit o přínosu pátera Armanda Davida na hudební a filmové scéně. Páter se při této scénce patrně nejen obracel v hrobě, ale rovnou se točil jako ventilátor, kdyby to slyšel Michal David, tak už si asi nikdy neposlechneme žádnou jeho písničku a Esmeralda by zůstala bez José Armanda.

Vzhůru dolů

První změna trasy nastala u dětské zoo. Opustili jsme cestu a po hlavě se vrhli na Stezku vody. Někteří to provedli doslova. Irži při výkladu couval, až nacouval do pařezu u stezky a udělal kotoul vzad. Potom ještě málem sejmul strom a do třetice všeho "dobrého" šlápl mimo stezku. Naštěstí všechny tyto nástrahy přežil a výklad pokračoval strakapoudem, rozlohou zoo a také, což byla asi největší novinka, informacemi o jednotlivých stromech.

Pipinka, která pije benzín

Ještě před opuštěním stezky jsme se zastavili na návštěvu k orlu mořskému. Ve staré voliéře to byl opravdu impozantní pták, v nové vypadá docela ztraceně. Má to ale jeden obrovský klad - voliéra je tak velká, že se skutečně může proletět, což nám i předváděl.

Blondýna měla k orlovi spoustu "chytrých" dotazů počínaje tím, zda pije slanou mořskou vodu a konče vysáváním olovnatého benzínu z nádrží aut a přepadáváním benzinek. Kolem olova, jako hlavního zdroje ohrožení orla v minulosti, se točila vpodstatě celá konverzace. Orel byl také svědkem scénky "zapomnětlivá blondýnka". Irži vysvětloval, jak se olovo dostane z výfukových plynů až do řeky, kde se kumuluje v planktonu. A právě tady se odmlčel. Návštěvníci nejdřív asi nechápali, ale když zopakoval poslední slova, došlo jim, že teď by měla následovat nějaká moje odpověď. Ono to "došlo" i blondýně, a tak jsem začala zběsile hledat scénář, abych mohla (konečně) zareagovat: "neznám".

Sloni na Wiki

Orlosupy bradaté před slonincem jsme využili k oslímu můstku na toaletní pauzu a následovala fáze mého výkladu. Jak vysvětlit, že je blondýnka najednou tak chytrá? Jednoduše - čte informace z internetu v mobilu. Zároveň to byla poslední večerní návštěva na sloninci. Od poloviny prosince nastupují nonstop hlídky kvůli blížícím se porodům.

Cestu kolem sloních výběhů jsem vyplnila představením slonů, tabuli naproti rybníka využila k názorné ukázce rozdílů mezi slonem indickým a africkým a pohovořila i o enrichmentu. Vesele bych si povídala dál, kdyby najednou nepřišel můj kolega průvodce a nevypl mi mikrofon. Když mě zase za chvíli pustil ke slovu, dokončila jsem výklad a Čitván už nechala zase Iržimu.

U akvárií sice všichni chvíli postáli, ale mnohem většímu zájmu se těšil automat na kafe.

Hedvika, líté šelmy a tak trochu jiný ježek

Sovici sněžní jsme minuli a věnovali se puštíkům. Na otázku co dělají sovy, nemohlo napadnout blondýnu nic jiného než "hůůů". Shodou okolností to napadlo i jednu paní v davu, a tak to byl krásný dvojhlas. Vymyšlený sýček, kterého jsem mohla slyšet opravdu jen já, protože jsem ho měla ve scénáři, byl hlavní postavou v příběhu "sýčci smrt nepřivolávají".

V pavilonu indických zvířat se sice předělává podlaha, ale částečně je přístupný, čehož jsme využili a ukázali návštěvníkům binturongy s chápavým ocasem a lvy indické. Po narážce na sociální život lvů a mé inteligentní otázce, zda najdu lvy na Facebooku, to pavilonem zašumělo. Je vidět, že Facebook je aktuální téma.

Dikobrazové se nám také ukázali, ostatně to jsou noční zvířata, ten chytřejší ze dvou průvodců vyvrátil dikobrazí mýty a rovnou jsme přešli k tygrům. Ti nejprve stávkovali, ale nakonec se jedna tygřice rozhodla, že si nás uloví. Svůj záměr provedla s takovou vervou, že kolem létaly kameny.

Ani starý medvědinec jsme nevynechali a představili návštěvníkům nosály. Mou zmínku o zauzlovaném nose už Irži raději odmítl komentovat.

Panika u psíků

Po dialogu o nepravém, pravém a levém zimním spánku psíků mývalovitých, přišel zlatý hřeb večera. Podobnost s mývalem se psíkům odráží ve jméně, a navíc po mývalovi zdědili i svůj výběh. Zdědili jej proto, že mýval ze špatně řešeného výběhu utekl. V tu chvíli se blondýna vyděsila a s panickým jekotem MÝVAL! prchla. Když utíkala a ječela podruhé, druhý průvodce měl tolik rozumu, že ji hláškou "ten už je na míle daleko" uklidnil a mohlo se pokračovat kolem siků dále.

Jakou rychlost stahování má panda?

Pandu červenou jsme nemohli vynechat, stejně jako jsme si nemohli ujít příležitost vysvětlit, proč se kvůli klokana odložil příjezd jejího nápadníka z Helsinek. Jeden z návštěvníků využil své znalosti o internetu a přiřadil si pandu k ohnivé lišce - firefoxu a přišel se nás zeptat, jakou rychlost stahování naše Namche má. Celkem nevinný dotaz vyústil v debatu o Opeře, betaverzích a Linuxech.

Naštěstí jsme se rychle blížili k Čínské zahradě, kde jsme návštěvníkům představili kachničku mandarinskou s drápy na nohou. Blondýna odmítla vejít dovnitř k tak nebezpečnému zvířeti. O tom, že drápky jsou tak akorát silné na to, aby se kachna udržela na větvi stromu, kde si staví hnízdo, ji ani Irži nedokázal přesvědčit, a tak už nezbývalo nic jiného, než se odebrat zpět k vrátnici.

Zimní pohádka

Na úplný závěr jsme návštěvníky pozvali na prosincovou prohlídku. Někteří projevili zájem hned, dokonce byli tací, kteří chtěli jít na safari, což jsme jim mohli slíbit, jiní se zase zajímali o to, kde se o prohlídce dozví, aby ji nepropásli.

A to je vše, přátelé

V šest hodin prohlídka skončila, my jsme si po sobě uklidili a pomalu se vydali na cestu domů. Co říci závěrem? Snad jen... MÝVAL!!!