"Dnes to zní jako pohádka, co před stoletím bylo ještě skutečností..." Takto začíná Vinnetou, první díl slavné série filmů o ještě slavnějším indiánském náčelníkovi, který nikdy nežil. A přesně tato slova mi vytanula na mysli v těchto dnech. Ve dnech, kdy jsem skončila souvislou pedagogickou praxi.
Psal se rok 2006. Byl první školní den. Ale nebylo 1. září. Byl to den nástupu na vysokou školu. Dnes, po téměř pěti letech, už to opravdu spíš připomíná pohádku. Byl to začátek cesty, k jejímuž cíli se nyní blížím. Jednou z posledních zastávek na oné cestě bylo právě absolvování souvislé praxe.
Papírování, papírování, papírování
Před samotným nástupem do praxe bylo potřeba vyřídit spoustu papírů. Smlouvy, povolení, bezpečnostní školení, žádosti... S jednou smlouvou sem, s druhou tam, pak zase zpátky. Jsou tam všechny podpisy? Odevzdat jednu kopii semhle, druhou támhle.
Nakonec jsem to celkem zdárně zvládla a mohla se už konečně soustředit na to, co mě bude provázet v příštích letech každý den. Snad.
Místo činu
Jedna věc byla jasná od začátku - souvislou praxi chci vykonávat na Matičním gymnáziu v Ostravě. Nikdo s tím neměl sebemenší problém, a tak se i stalo. V říjnu a listopadu tohoto roku jsem dostala na povel primu, kvintu a sextu v biologii a tercii, kvintu a sextu ve španělštině.
Hablas espaňol? [Mluvíš španělsky?]
Hned na počátku se ukázala jedna věc. Opravdu si nemusím dělat těžkou hlavu s tím, že by žáci měli větší slovní zásobu než já. Při mých slovech página veintiuno [strana 21], se na mě upřela spousta nechápavých očí. Tak tudy cesta nepovede. Zopakovala jsem česky, že si mají otevřít knížky na stránce 21 a už jsme se věnovali cvičením.
Nebudu tady dlouze rozebírat, jak probíhaly jednotlivé hodiny španělského jazyka. Každá byla svým způsobem jiná, každá přinášela vlastní problémy i úspěchy - žáků i mých. Jedno je ale jisté. Věci, které se učíme na vysoké škole, se v praxi využít nedají, a naopak věci, které bychom se mohli učit, jak ukázal jeden speciální předmět, a které by se nám hodily, jsou odsouvány do pozadí. Proč?
Vidí ptáci barevně?
I taková otázka může padnout při výkladu o motolicích. Biologové ví, že motolice podivná využívá jako mezihostitele jantarku obecnou, což je plž. V určité vývojové fázi se usadí v tykadlech plže a imituje chutného (jak pro koho) červa. Přiletí pták a další scénář je asi jasný. Tolik k asociacím žáků.
Také hodiny biologie byly rozmanité. U primánů lze uspět s Ferdou Mravencem, sextu zase zaujme velikost nezmarů. Zatímco jedni jsou aktivní až moc, jiní... však to známe z vlastních školních let.
Co jsme se naučili?
Nakonec došlo i na písemné opakování. Jinak řečeno - psali jsme písemku. Ač jsem už při vymýšlení otázek volila dotazy tak, aby se to co nejlépe opravovalo, mnozí dokázali, že i v jednoznačných odpovědích dokážou udělat zmatek. O gramatických chybách už raději pomlčím.
"Na katedře se nesedí!"
A proto jsem téměř každou hodinu dělala opak. Když žáci při hodinách španělštiny vypracovávali úkol ve dvojicích a já jsem je chodila po třídě kontrolovat, opřela jsem se o lavici, když jsem v biologii diktovala zápis, použila jsem ke stejnému účelu učitelský stůl. Nevidím na tom nic špatného. Stát celou hodinu je samozřejmě varianta, ale někdy je vhodné trochu uvolnit atmosféru nebo dát žákům najevo, že nad nimi nestojí policajt, ale někdo, kdo poslouchá tvorbu jejich dialogů a poradí jim, když si neví rady.
Někteří tyto argumenty ale neuznávají a raději celou věc ukončí slovy "to je nepřijatelné, konec diskuze".
Všechno jednou končí... K čemu to celé vlastně bylo?
Praxe je za mnou, zápočtové listiny vyplněny a odevzdány, spousta dalších papírů rovněž. Naučila jsem se zapisovat do třídní knihy, naučila jsem se, že cizí pojmy je potřeba konfrontovat s učebnicí, protože pak může nastat zádrhel, když učebnice tvrdí, že se jedná o parazitismus a já napíšu na tabuli parasitismus.
Znalosti, které do nás vtloukali na vysoké škole v obecné i jiné didaktice, pedagogikách a dalších předmětech, někomu patrně pomůžou. Asi se najdou tací, co by bez řádné přípravy hodiny minutu po minutě nebyli schopni učit, tací, kteří si opakovací otázky na danou hodinu musí připravovat předem a neodchýlí se od přípravy ani kousek stranou. Pro takové jsou pedagogické předměty na vysoké škole přímo životní nutností. A co já? Nejsem lepší než kdokoliv jiný, ale vím jedno. Ten, kdo ovládá umění improvizace, vyhrál. Učitel potřebuje a musí znát předem jen jednu věc - fakta.
Mám se ještě hodně co učit, ale mám i obrovskou výhodu. Improvizace pro mě není problém.
Vyzkoušejte se (pro zjištění správné odpovědi označte skrytý text v černém obdélníku)
1. Ve kterých znacích se projevuje rozmanitost objektů živé přírody?
velikost, tvar těla, způsob života
2. Kdo je zakladatelem novodobého systému organismů?
Carl von Linné
3. Vyjmenujte systematické jednotky od té nejvyšší v systému živočichů:
říše, kmen, třída, řád, čeleď, rod, druh
4. Jak se nazývají organismy, které přijímají organické látky v potravě a neumí si je samy vytvořit?
konzumenti
5. Jak se nazývá vztah mezi lovcem a kořistí?
predace
6. Jak se nazývá soužití cizopasníka a hostitele a mezi jaké cizopasníky řadíme tasemnici?
parasitismus; vnitřní parazit
Tak co, zvládli jste? Primáni ano.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat