Udělování NEJ cen v Zoo Ostrava

Andělé už byli rozdáni, nominace na TýTý je v plném proudu, no a my jsme se rozhodli, že když je ten nejkratší měsíc v roce, tak vyhlásíme i nějaká ta zoologická nej. Únorová večerní prohlídka byla zaměřena na rekordy ze zvířecí (a někdy nejen té) říše.

"Nejneočekávanější" začátek

Že bychom tentokrát začali večerní prohlídku od konce zahrady? V tomto směru můžete být klidní. Drželi jsme se tradice a tak jako vždy se začínalo od hlavního vstupu do zoo. Prvním oceněným se stal plameňák kubánský, který dostal cenu Nejsytěji zbarvený plameňák.

Dále se pokračovalo po hlavní trase kolem Čínské zahrady. Tady jsme udělili první (a rozhodně ne poslední) nej, které se týkalo samotné zoo. Jedná se totiž o první průchozí expozici, která byla v ostravské zoo otevřena (2005). V těsném sousedství Čínské zahrady žije panda červená. Ta byla hned další na seznamu s cenou Nejhledanější zvíře v zoo. Jak návštěvníkům vysvětloval Irži - všichni, kteří u nás hledají pandu, hledají černobílého velkého medvěda.

Panda červená má s pandou velkou společné opravdu jen to jméno

NEJ ceny

Vypočítávat všechny ceny, které od nás zvířata dostala, by zabralo menší telefonní seznam. Že je slon největší suchozemské zvíře, ví snad každý. Méně lidí už ale ví, která stavba je v zoo nejohroženější nebo co je nejatraktivnějším objektem zimních večerních prohlídek.

• Nejohroženější stavba zoo - starý medvědinec
• Nejméně povedený útěk - nosál červený
• Nejmaskovanější samec - sovice sněžní a Nejmaskovanější samice - výr velký
• Nejprůhlednější ryba - okounek sklovitý
• Nejatraktivnější objekt prohlídky - automat na kávu na Čitvánu
• Nejparádivější pták - orlosup bradatý
• ...

Na cenu Nejčastěji pokládaná otázka bychom si mohli zařídit rovnou pořad "Volejte průvodcům", protože takových otázek je víc a padají pořád: Budeme mít ještě někdy ledního medvěda? Kde jsou hroši? Kdy bude otevřený nový hrošinec?

Ještě jednu věc musím zmínit. Ačkoliv není překvapením, že Neofelis nebulosa - "obláček" je nejmenší velká kočkovitá šelma, pro nás jako průvodce to je zapeklitý oříšek, který vyžaduje maximální soustředění. Podobně, jako když se snažíte vyslovit "jelen lyrorohý".

A aby toho nebylo málo, Irži se mě snažil zmást, když se zastavil u supů bělohlavých a tvrdohlavě vyžadoval, abych jim přidělila nějakou cenu. Žádnou nedostali.

Sobotní večerní v pátek?

Ano, je to tak. Pro velký zájem a zaplněnost večerní prohlídky už někdy na začátku února, jsme se rozhodli, že uděláme ještě jednu. Stejné téma, stejná trasa, stejný čas i stejný měsíc, jen jiný den - pátek před plánovaným termínem únorové sobotní večerní prohlídky. Tehdy jsme netušili, že ta páteční bude přece jen v něčem odlišná. Celou kapacitu zaplnily děti z přírodovědecké stanice, a tak jsme tomu uzpůsobili jazyk výkladu a vzali je i na výukový pavilon, kde si mohly osahat vystavené exponáty a živou krajtu tmavou.

Nejočekávanější slova průvodců

Poslední nej se týkalo nás dvou. Cenu za Nejočekavanější slova průvodců na zimní večerní prohlídce jsme udělili v sedm hodin u brány zoo.

Děkujeme za pozornost, přejeme vám šťastnou cestu domů a dobrou noc.

Teď mě tak napadá, že bychom mohli udělit i cenu Největší záhada únorových prohlídek. Obě prohlídky začínaly v pět hodin odpoledne, na obou jsme prošli totéž a říkali to samé, akorát v pátek jsme strávili asi dvacet minut uvnitř výukového centra, přesto jsme obě prohlídky ukončili v sedm hodin...

Bude prohlídka i v březnu?

Ano. Tématem je Život v korunách a opět se na vás těší Jiří Slanina a Dana Škorňáková, členové Kruhu přátel zoo.

___________________________AKTUALIZACE - DODATEK___________________________

1. března proběhla ještě jedna "únorová" prohlídka. Nechtěla jsem ji sem už zahrnovat, ale byl by hřích ji nezmínit. A kromě toho - souvisí s posledním NEJ - záhadou únorových prohlídek.

O tom, jak jsme proběhli zoo
Je tady březen, a tak se večerní prohlídky přesouvají na šestou hodinu večerní, což je hodina, kdy se zavírají brány zoo. K tomu jsme také směřovali všechny přípravy a počítali s tím, že skončíme v osm večer.
Tentokrát nás čekala přírodovědecká stanice, stejná jako v pátek, jen děti a paní učitelky byly jiné. Hned v úvodu, když měl Irži svou repliku o tom, že chceme trhnout rekord o nejdelší prohlídku, se ozvala paní učitelka "No to ne, my v sedm musíme jet." Dobré vědět... Škoda, že jsem to nevěděla půl hodiny před tím, když jsem o půl šesté celou skupinku potkala, a chvíli jsme si i pohrávali s možností začít od výukového centra, jelikož děti zrovna řádily na hřišti pod ním.
No a tak jsme zrychlili přesuny, a i když jsme pár méně podstatných věcí vynechali, zvládli jsme celou trasu včetně Čitvánu a šelmince. A zvládli jsme ji tak, že jsme byli v sedm hodin opět u brány.
Před prohlídkou jsem říkala, že si ji chci užít. Sice jsem to plánovala trošku jinak, ale zážitek z výkladu, při kterém pozpátku téměř běžím do kopce kolem Čínské zahrady, byl opravdu jedinečný.
Aniž jsme to plánovali, tak jsme pokořili další nej - byla to nejkratší večerní prohlídka v našem podání. Jen doufám, že ta sedmá hodina není prokletá. V dubnu provázíme únorové rekordy ještě jednou. Začínáme v 19:00...