Život v korunách

"Dobrý večer, vážení návštěvníci, mé jméno je Dana Škorňáková a vítám vás na dnešní večerní prohlídce na téma ŽIVOT V KORUNÁCH. Nebudeme zkoumat ani naši měnu, ani to, co měl Karel IV. na hlavě (nebo v hlavě), ale zabrousíme do větvoví a listoví stromů." Tak přesně takhle začínala březnová večerní prohlídka v zoo a myslím, že stála za to.

Co budeme dělat?

Do soboty 26. března zbývalo ještě mnoho dní, ale tato otázka nás stále provázela. Na únorových večerních jsme se mimoděk dozvěděli, že se vesele objednávají lidé na duben i květen, ale o březnu nikdo nic neví. Nikdo? Paní vrátná, která měla zrovna službu, tedy rozhodně ne. Ale když se dozvěděla, že v březnu se také bude provázet, tak hned napsala papír, na který se jala zapisovat objednávající se návštěvníky. Jenže na vrátnici zoo nepracuje sama, a tak jsme se o pár dní později dozvěděli, že na březen už byl papír dávno založen. Založen, zaplněn... a ztracen.

Dobrá, pokud víme, že bylo objednáno přibližně třicet lidí (ačkoliv se už nikdo nedopátrá jejich jmen), tak není důvod, aby se objednávali další. Logické, že? Poslušni logiky jsme tedy stopli další objednávání na "nový papír". Patrně jsme ale zůstali nepochopeni. Předpokládala jsem, že po třech upozorněních, že další lidé se OPRAVDU NEBUDOU OBJEDNÁVAT (tady by se hodily tři vykřičníky, ale nebudeme dělat reklamu logu Ostravy), se nabírání lidí na večerní prohlídku zastaví. Předpokládala jsem špatně.

Když jsem totiž slyšela, že na březen máme plno, domnívala jsem se, že se našel ztrativší se papír. Ne. Paní vrátná (ta, která založila nový papír a ta, která si plete lemura s jezevcem) objednávala "furt pryč", až prostě bylo nahlášených 31 lidí. Co budeme dělat?

Březnové poprvé

Prohlídku jsme sice udělali interaktivní, ale tak nějak jsme s tím počítali už dopředu, a proto jsme to celé postavili tak, abychom mohli jít s Iržim dvě trasy, nezávisle na sobě (co si budeme povídat, stejně by to byla improvizace). A krom toho jsme se modlili, aby bylo škaredě. Tady už jsme byli vyslyšeni. Ráno trošku pokapkávalo, odpoledne už pršelo.

To je ono březnové poprvé, aspoň pro průvodce. Poprvé jsme byli rádi, že nám na prohlídce bude pršet. Počasí udělalo své, a tak se na bráně nesešlo 60 či 70 lidí, ale pouhých osm. Taková komornější prohlídka vůbec není na škodu.

Nejen mandarinky na stromě

Plameňáci na stromech opravdu nežijí, a tak bylo první zastavení až u Čínské zahrady. Když jsem se dostatečně vypovídala o tom, jak byla založena a jaký je trend průchozích expozic, mohla jsem konečně přejít k prvnímu zvířeti: "na stromech tady máme totiž mandarinky".

Z výšky se ozval hlas... Hlas Jirky Slaniny, který čekal NA STROMĚ, aby se poněkud netradičně zapojil do výkladu coby druhý průvodce. Vysvětlil, že mandarinka je kachnička mandarinská, nechal nás poodejít a bravurně slezl ze stromu dolů, dohnal nás a pandu už jsme si odvykládali ve dvou.

Zpátky na pevnou zem

Trasa vedla od pandy kolem jelenů směrem k dravým ptákům. Přiznejme si, jeleny bychom v korunách stromů hledali marně, a tak jsem využila situace a úsek vyplnila povídáním o pořád ještě žhavé novince - slůněti, které se narodilo 11. března.

A umře...?

O karančovi jižním se tvrdí, že je schopen zabít i ovci. Vyklove jí oči, ovce spadne ze skály a... A tady mi do toho vpadl Irži s otázkou "A umře?"

"Ne, uštrykuje si z vlny padák a doplachtí na zem... Ježiš, to víš, že umře!"

Supi se obešli bez dramatických scén, zato u orlosupů to začalo nanovo.

D: Velkou kost vezme do zobáku, vyletí s ní nad skálu a pustí ji na zem. Úlomky pak bez problémů sežere. Jedna populace ve Španělsku se naučila dělat totéž s želvama.

I: A želvička letí... umře?

D: Ne, roztáhne krunýřek a doplachtí na zem. Ježiš, to víš, že umře!

Letmé kolečko kolem malých kočkovitých šelem

Ačkoliv vůbec nežije na stromě, ačkoliv to není ani malá kočkovitá šelma, irbis měl největší úspěch. Plánovali jsme sice, že ho zmíníme, protože vynechat tak krásnou "čičinu" by bylo škoda, ale co už jsme naplánovat nemohli, zda bude vidět. Nejen, že byl vidět, ale nádherně se před námi promenádoval.

Věděli jste, že má na 1 cm² až 2000 chlupů? Člověk má na hlavě na 1 cm² jen 180 - 300 vlasů. Od Iržiho jsem tuto informaci neslyšela poprvé, ale stejně mě vždycky překvapí.

Improvizace u lvů

Tentokrát šel s námi i Jiří Štěrba, který pracuje jako ošetřovatel na úseku šelem a dravých ptáků. My jsme si krásně povykládali o levhartech, ratufách (které nebyly vidět) a binturonzích a už jsme se chystali opustit pavilon, když v tom se Malý Jirka přihlásil a oznámil, že by mohl binturongům dát banán a přilákat je tak blíž. Odcházel se slovy "mezitím můžete povídat o lvech".

O těch jsme mluvit nechtěli, ale improvizace nebyla problém. Jirka nám pak ještě postavil Sohana (na zadní) a přesunuli jsme se zpátky k binturongům. Sice tvrdil, že komentované krmení pro dnešek bojktuje, ale nakonec mu to nedalo a něco nám k nim řekl.

Premiéra

I: Danko? Teď si budou všichni myslet, že jsme se zbláznili...

D: Myslíš, že nám nikdo nebude věřit, že hroši žijí na stromě?

18. března se otvíral nově zrekonstruovaný pavilon hrochů. Bylo by škoda nepochlubit se jím, takže jsme šli dovnitř, pokusili se hrochy nalákat, aby vylezli z vody (neúspěšně) a téma naplnili aspoň tím, že jsme se byli podívat na komby a kaloně.

Z hrošince jsme zamířili na Malou Amazonii, kde "v korunách" žijí tamaríni pinčí. Vešli jsme dovnitř a Irži se nenápadně vytratil, protože si potřeboval připravit ocas...

Paví interview

Z Amazonie naše kroky vedly nahoru, směrem k bráně. Další zastávkou měli být totiž pávi. Když na dubech ve výběhu lam není listí, je krásně vidět, jak tam nocují. Tentokrát jeden "nocoval" i na stromě v návštěvnické části. Irži sice trochu reptal, že zase musí hrát ptáka, nicméně popsal, proč má tak velký ocas. Jenom nechtěl slétnout ze stromu na zem, dokud jsme neodešli.

V korunách - bez stromů?

Co by to bylo za prohlídku, kdybychom se celou dobu bavili o tom, jaká zvířata žijí v korunách stromů a nezmínili samotné stromy? Poté, co jsme se zastavili u nosálů, kde se Irži pokusil rozdat celý svůj (paví) ocas, jsme měli dost času popovídat o stromech, které rostou v areálu zoo. Vzali jsme to stezkou, poukázali i na interaktivní prvky (v tomto případě strakapouda) a rozpovídali se o bucích, dubech, javorech, břízách, olších...

Když provázím, tak moc nevnímám, jestli prší. Návštěvníci měli roztáhnuté deštníky, takže asi pršelo. Nikdo se však cestou nerozpustil a řekla bych, že nikdo taky nelitoval, že se vydal na večerní i přes ten déšť. Březen jsme tedy zdárně uzavřeli. Dubnové téma souvisí hned s první letošní zooakcí. 3. dubna bude Den ptáků, 30. dubna večerní prohlídka Ptačí měsíc. Rámcovou představu už o ní máme, jak to dopadne, se necháme překvapit.

Chcete si o březnové prohlídce přečíst více? Páv, tedy vlastně Irži, sepsal článek Život v ZOO :: život v korunách.