"Are You Afraid of the Dark?" Je to tak dávno, že jsem na ten seriál skoro zapomněla - parta dětí si u ohně v lese vykládá strašidelné historky. Dnes by vykouzlily leda shovívavý úsměv, ale kdysi... Kdysi měly určité kouzlo. Otázka však dostala úplně nový rozměr, když Irži přišel s myšlenkou konat v Zoo Ostrava Stezku odvahy. Pár už jich máme za sebou. Další kolo se konalo 3. a 4. června.
Stále něco nového
Ačkoliv se to zdá téměř nemožné, každá nová Stezka přináší nové zážitky a nová překvapení. Myslela jsem si, že jeden článek (Stezka odvahy v zoo) bude stačit a dál už nebude o čem psát, ale opak je pravdou. Než se však pustíme do "novot", připomeňme věci, které se nemění.
- cesta je vyznačena žlutými fáborky
- čte se povídka, kterou slyší do konce vždy jen jeden člověk z celé skupiny
- před každou Stezkou to vypadá, že bude pršet nebo... prší
- pokaždé se část návštěvníků ztratí a lehce bloudí na nějakém specifickém místě, které je pokaždé jiné, ačkoliv značení je po celou dobu shodné
 |
| Myslíte si, že jste tady sami? |
A pršelo...
V pátek jsme rozvěšovali fáborky, už jsme se blížili ke konci, Stezka měla za čtvrt hodiny začít a... začalo pršet. Tentokrát to nebyl jen lehký deštíček, ale docela slušný déšť, který nabýval na intenzitě. Proto jsme změnili výchozí místo a po úvodním "semináři" jsme se vydali na výukové centrum. To, že, než jsme došli na "výukáč", přestalo pršet, ponechme raději bez komentáře.
Had, hadice a šlaušky
Že je had slizký? Ale kdeže. Kdo nevěří, ať si sáhne...
V pátek, protože po celou dobu (když jsem tam zrovna byla) byla krajta docela akční, jsme ji vytáhli z terária. Kdo chtěl, opravdu se mohl přesvědčit, že hadí kůže je na omak příjemná. Jediné, s čím začínám mít trochu problém je to, že má už přes 15 kilo a občas se docela pronese. V sobotu nepršelo, takže jsme zůstali venku, ale nápad s hadem neupadl v zapomnění. Jen jsme nevzali krajtu, ale korálovku, která má (odhadem) tak kilo.
Zatímco v pátek někteří vypadali, že by nejraději splynuli se zdí, v sobotu padlo nesčíslněkrát "jé, ta je krásná".
"Kde jsou?"
Nemusíte jít ani po trase, abyste se začali bát. A my se v sobotu báli. Když už se čas chýlil k hodině, kdy by měl docházet poslední návštěvník a na startu nebyl zatím ani ten první, opravdu jsme začali mít strach. Zvláště po poznámce, že je brzy jeden z nás bude muset jít hledat - do tmy a sám.
Naštěstí k tomu nedošlo. V zatáčce se objevila baterka a během dvou minut všichni dorazili (ve dvou skupinkách).
Záhady Stezky
Stále nevíme, kde stojí zaparkovaná ona dvě auta, která kdosi našel a už tady máme záhadu novou. Kudy šel návštěvník, který do cíle došel, ale druhou kontrolu nenašel? Další den si to vynahradil jiný, který kontroly donesl tři...
A pak je tu ještě jedna nevyjasněná okolnost, i když ta se týkala přípravné fáze. V pátek jsme rozvěsili fáborky. Nic nového. Neuklízeli jsme je, protože v sobotu se mělo konat druhé kolo. To se konalo, takže jsme jen prošli trasu s tím, že pokud bude někde něco utrhnuté, tak to jen opravíme. Byli jsme připraveni i na možnost, že fáborky budou opět strhané a rozcupované na kousíčky, které potkáme všude po cestě. To se nestalo, ale trasa nám připravila jiné překvapení - na některých místech byly fáborky odvázány a pečlivě převázány na jiný strom, větev... Většinou tak, že vedly absolutně mimo trasu. Že by zuvumbí?
A pak je tu ještě jedna nevyjasněná okolnost, i když ta se týkala přípravné fáze. V pátek jsme rozvěsili fáborky. Nic nového. Neuklízeli jsme je, protože v sobotu se mělo konat druhé kolo. To se konalo, takže jsme jen prošli trasu s tím, že pokud bude někde něco utrhnuté, tak to jen opravíme. Byli jsme připraveni i na možnost, že fáborky budou opět strhané a rozcupované na kousíčky, které potkáme všude po cestě. To se nestalo, ale trasa nám připravila jiné překvapení - na některých místech byly fáborky odvázány a pečlivě převázány na jiný strom, větev... Většinou tak, že vedly absolutně mimo trasu. Že by zuvumbí?
Žádné komentáře:
Okomentovat